Psycholožka Polikliniky na Národní se specializuje na manažery

Emoce k podnikání nepatří. Nebo ano?

Lidské chování řídí do značné míry emoce. Projevy radosti, smutku, vzteku, strachu, vzrušení, nadšení, lásky, nenávisti, pohrdání a také touhy prostupují naším životem kdekoli a kdykoli. Mají své místo v podnikání, respektive v jakékoli práci, kterou vykonáváme, ať už jako zaměstnanci nebo zaměstnavatelé. Povídali jsme si tom s Klárou Gajduškovou, která působí jako psycholog, kouč a mentorka ve společnosti Respektrum při Poliklinice na Národní v Praze.

Ano, emoce patří k životu. Na to, jak se může firma stát předmětem touhy zákazníků existuje řada studií, popisujících tzv. love brand – značky, pro které lidé „dýchají“. Spoustu let k nim patří Apple, Lamborgini, Ferrari, Harley Davidson, ale třeba i IKEA, Philips, Nestlé nebo Mac Donalds. Jsou to značky, k nimž si lidé vytvořili nějaký emoční vztah, ztotožnili se s tím, jak vypadají, jak fungují nebo kdo je reprezentuje. Lidé jsou ochotní pohádat se s kamarády o tom, že právě tohle je to nejlepší, co na trhu funguje. To, jak se stát tzv. love brandem souvisí částečně s firemní kulturou, ale hlavně s tím, jak máme vymodelovaný brand positioning. Jestliže máme jasnou cílovou skupinu, umíme mluvit jejím jazykem a vyzdvihnout jedinečnosti naší značky, kterými se odlišujeme od konkurence, vymezit se a vyvolat emoce a třeba i být kontroverzní, máme šanci stát se love brandem. Chceme-li ale mluvit ke všem, neoslovujeme nakonec pořádně vlastně nikoho.

Jaké nejčastější problémy mají manažeři, kteří k vám chodí pro pomoc?

Velmi často je to právě komunikace. Někdy si manažer nerozumí se svým týmem, není si jistý, jestli dostatečně pregnantně a precizně formuluje to, co chce lidem sdělit. Řeší to, zda způsob komunikace, který volí, není příliš ofenzivní nebo zda zaměstnancům dává potřebný prostor k realizaci a reakci. V protipólu k tomu pak zjišťujeme, zda manažer není až příliš permisivní a neposkytuje málo jasné mantinely toho, co chce a málo srozumitelnou zpětnou vazbu.

Pomáhá vám přitom vaše zkušenost z práce v korporátu?

Věřím, že právě kombinace zkušeností z korporátu a psychologického vzdělání mně a mým kolegyním umožňuje klientům nabídnout nové pohledy a inspiraci k tomu, co dělají. Na jedné straně nabízíme koučink a mentoring. Tyto pojmy se u nás dost často slévají, ale ve skutečnosti je kouč někdo, kdo radí a navádí klienta otázkami. Úloha mentora je sdílet své osobní zkušenost. Psychoterapie pak stojí na druhé straně a má přesah do oblasti duševního zdraví. Umožňuje nám pomoci klientům, aby na sebe a situaci, kterou řeší, pohlédl z jiných stran, než byl doposud schopen.

Klára Gajdušková vystudovala psychologii na La Salle University ve Philadelphii (USA) a absolvovala výcviky Beckova institutu Kognitivně behaviorální terapie. V oblasti koučinku má mezinárodní akreditací ICF. Pracovala jako psycholog v Národním ústavu duševního zdraví a předtím 15 let vedla tým Korporátní komunikace v České spořitelně. V psychologické ordinaci se specializuje zejména na klienty z korporátního prostředí a na členy jejich rodin. 

V současné době ji najdete v naší Poliklinice na Národní. Objednat se můžete klasicky prostřednictvím recepce na tel.: 222 075 120.