V ČR vzniklo unikátní Centrum zdravotní péče o hudebníky

  • MUDr. Martin Jan Stránský: Dystonie již nemusí být tak častou příčinou ukončení kariéry českých profesionálních hudebníků
  • Stejně jako sportovci potřebují své specializované lékaře i umělci
Fokální dystonie
Ilustrace: Graziella Tomasi,
Deutsche Dystonie Gasellschaft e. V.

Zhruba dvě třetiny profesionálních hudebníků a více než polovina studentů hudebních škol trpí zdravotními potížemi. Statistické údaje podpořené rozsáhlými výzkumy realizovanými v posledních třiceti letech v Evropě i USA iniciovaly po celém světe vznik pracovních skupin a společností specializovaných na obor hudební fyziologie a medicíny pro hudebníky. Pod vedením neurologa MUDr. Martina Jana Stránského vznikla nyní první taková i v České republice. Centrum zdravotní péče o hudebníky se sídlem na Národní 9 v Praze 1 je složeno z neurologa, ortopeda a specialistky na rehabilitaci. Zaměřuje se nejen na léčbu již vzniklých komplikací v důsledku hry na hudební nástroj, ale hlavně na prevenci.

Je třeba si uvědomit, že hra na jakýkoli nástroj je v podstatě velmi náročná atletická zátěž. Každý hudebník používá určité svaly v konkrétní poloze po nepřirozeně dlouhou dobu. A dělá to většinou od útlého mládí bez toho, aby cíleně vyrovnal deficit méně využívaných částí svalstva vhodným sportem. To se zpravidla po určité době projeví ve formě bolestí muskoloskeletárního typu, konstatuje MUDr. Martin Jan Stránský, který se prevencí a léčbou a nemocí hudebníků zabývá již řadu let v USA.

Určité muskoloskeletární problémy, jako jsou svalové křeče v důsledku nadměrného namáhání nebo konkrétní polohy těla při hře, má téměř každý hudebník a prevence i léčba není příliš složitá. V podstatě stačí dodržovat zásady správného životního stylu, pět až deset minut před vystoupením zvolit správné protahovací cviky a při zkouškách si je dopřát alespoň každou půl hodinu. Neřešené zdravotní problémy však vedou k dalším a mnohem závažnějším komplikacím a někdy i k nutnosti ukončit kariéru. Zpočátku se potíže mohou objevovat jen u konkrétních technicky náročných výkonů – např. u houslistů při dlouhých pasážích, kdy při rychlém střídání začnou tuhnout prsty a ochabovat předloktí. Později přichází neovlivnitelná abnormální křeč již na počátku specifického pohybu – vzniká tzv. fokální dystonie. Potíže navíc přerůstají do běžných všedních aktivit. Houslista tedy nemůže hýbat ukazováčkem nejen při hře, ale nedokáže už ani dobře uchopit ani vidličku. Podobně mění postižení svalů kolem úst i polohu rtů u hráčů na žesťové či dřevěné dechové nástroje.

Při neexistenci odborné specializované zdravotní péče se většina českých hudebníků obrací na své praktické lékaře. Ti pošlou pacienta na různá vyšetření ke specialistům, kteří se mu snaží individuálně pomoci. A to je právě ten největší problém, že v českém zdravotnictví nikdo s nikým nekomunikuje. Jinak by zde již přece musela centra podobná tomu našemu již existovat, podotkl neurolog Stránský. Úzká spolupráce specialistů z oboru neurologie, rehabilitace a ortopedie je při řešení muskoloskeletárních potíží a dystonie totiž podmínkou.

Zatímco se ortopéd zaměřuje na již vzniklé či počínající vady skeletu, rehabilitace se je snaží řešit nebo jim předcházet formou posilovacích a protahovacích cviků. Oba se současně zabývají ergonomií těla, tedy tím, jak správně stát, sedět a vyrovnat přetížení svalstva v důsledku profesionální hry na hudební nástroj. Na neurologa přichází řada v případě léčby dystonie, bolestí přetížených nebo skřípnutých nervů či častého syndromu karpálního tunelu.

Přestože v České republice je fokální dystonie poměrně neznámá nemoc a lékaři dobře nevědí, jak ji léčit, není novým objevem. Typickým příkladem jsou postižení některých virtuózů 20. století, jako například geniálního kanadského klavíristy Glenna Goulda či jeho francouzského kolegy Michela Béroffa. Onemocnění se však netýká pouze hudebníků, představuje velké riziko i pro tanečníky, sportovce i spisovatele a novináře. I těm může nové centrum zdravotní péče pomoci.